in

Putování domškoláků 1 – Vyšehrad

Pro tento školní rok jsme se domluvili s další domškoláckou rodinou maminkou Gali a synem Alexem na společném poznávání Prahy od historie až po současnost. Velkým pomocníkem, kam vyrazit a co vidět je nám kniha Hravý průvodce Prahou. Pokud to čas dovolí chtěli bychom vždy zvládnout alespoň dvě putování v měsíci. A teď k samotnému prvnímu putování. Začali jsme ráno v Kotvě v Zetku, kluci si pohráli svůj oblíbený Minecraft, maminky si daly kávu a popovídaly co nového, vyměnily si zkušenosti, ujistily se vzájemně, že jsme “normální” 🙂 a vyrazili jsme metrem na stanici Vyšehrad, odtud kolem Kongresového centra až k Vyšehradu jako takovému. Začali jsme vyprávěním o tom, že Vyšehrad býval pevnost, s pásem hradeb a vstupními branami. Bavili jsme se o tom z jaké strany a proč byl nejvíce ohrožován. A hledali jsme název vstupní brány od ulice Na Pankráci. (Táborská). Dále u blízkého infocentra jsme mohli vidět poslední zbytky brány zvané Špička, kde uvnitř se nachází i cenné vykopávky z tohoto místa. Dozvěděli jsme se, že tato brána byla stavebním klenotem a její napodobeninu můžeme ještě dnes vidět na Petříně. Poté jsme šli kolem Jedličkova ústavu říkali jsme si k čemu slouží a okny jsme nahlíželi do jeho dílen a naproti jsme se byli podívat u domu Popelky, ale né té pohádkové, ale jedné spisovatelky s pohádkovým příjmením. Naše cesta pokračovala dále směrem k rotundě sv. Martina, která je jednou z nejstarších dochovaných památek nejen na Vyšehradě, ale i v Praze jako takové. Povídali jsme si o zajímavostech spojených s ní, např. že má metr široké zdi, proč změnila svůj vchod do ní, a hledali jsme zazděnou dělovou kouli jako památku na obléhání Prahy pruskými vojáky. K této rutoundě se váže i pověst o duchovi francouzského majora, tak jsme si tuto pověst přečetli a pak si ji tam dokonce i sehráli 🙂 a máme nové oblíbené slovo SAKRBLÉ 🙂 Poté jsme se vydali na tzv. Galerii Vyšehrad, ze které je krásný výhled na Prahu, a také zde můžete vidět plastickou mapku míst, které zde lze spatřit. K tomuto místu se váže pověst o Šemíkovi, kterou jsme si následně u Čertových sloupů spolu ještě s pověstí o sloupech přečetli. Na sloupech jsme hledali staré římské číslice, ale bohužel nesvítilo sluníčko a tak jsme dle pověsti nemohli cítit zápach síry vycházející z kamenů. Naše další kroky směřovali na Vyšehradský hřbitov, kde jsme si kromě zajímavých náhrobků prohlédli i hrobku osobností zvanou Slavín, na které jsme hledali heslo na sarkofágu a spolu s dalšími věcmi zapisovali informace do připravených pracovních listů. Poté jsme zamířili do baziliky sv Petra a Pavla, kde se nachází třetí největší poklad v Praze a to vyšehradský poklad jehož součástí je i úlomek kosti z lopatky sv. Valentýna, no nedivte se, to jsme prostě museli vidět na vlastní oči 🙂 při návštěve jsme několikrát slyšeli i krásnou zvonkohru, kde jsme se dozvěděli, že jsou různé střídající se melodie. Např. jsem se procházeli parkem a bazilika odbíjela píseň Ach synku synku atp 🙂 Výlet jsme završili u barokní jezdecké sochy sv. Václava. Ta původně stávala na Václavském náměstí do doby, než sochař Josef Václav Myslbek vytvořil tu současnout. Výlet to byl nádherný, a my se moc těšíme na další.

O čokoládě

Putování domškoláků 2 – Petřín